Vážená zarmoucená rodino, milí přátelé, kolegové, drazí smuteční hosté,
Rád bych zde na přání nejbližší rodiny zesnulého pana profesora Kratochvíla, našeho
„Standy“, jak jsme mu všichni říkávali, pronesl pár slov a připomněl jeho bohatý a naplněný
život. Hovořím tak zde za všechny Standovy žáky a kolegy jako jeden z posledních žáků, který
se přímo u něj učil hypnóze.
Milý Stando, v sobotu jsi opustil tento náš svět. Po té, co jsme se to dozvěděli, čas se pro
mnohé z nás zastavil, někomu na pár sekund, někomu na pár dní. Byl jsi jedinečný,
fenomenální, všestranný, houževnatý, energický, lidský.
Narodil ses 25. srpna 1932 v prvorepublikovém Brně, máš dva sourozence, sestru Ludmilu a
bratra Pavla, který žije v Kanadě. Tvůj tatínek byl voják. Možná proto jsi měl celý život silný
vztah ke struktuře, více než desítka tvých knih jsou opravdu systematickým a brilantně
propracovaným vhledem do psychologie a psychoterapie. Nelze zapomenout na pravidelné
seznamování s novými poznatky na našich psychologických poradách.
Dětství jsi trávil jako velmi malý v Žilině, ale potom celý život už jen na Moravě, v Uherském
Brodě, ve Zlíně, v Brně a v Kroměříži. Byl jsi hrdý Moravák, a my si pamatujeme, jak jsi
vždycky důsledně opravoval, že Brno, Olomouc, Kroměříž a Zlín neleží v Čechách. Stejně tak
jsi vždy přísně dbal, abychom jasně a správně promlouvali, používali správné odborné
termíny, vystřídali se vycpávkovým slovům.
Osud tě po studiích zavedl sem do Kroměříže, do tehdejší psychiatrické léčebny, kde jsi
nastoupil na jaře roku 1957 jako sanitář, po pár měsících jako psycholog na odd. 1.
Psychologové tehdy v léčebně působili pouhé 4 roky, a ty jsi zde pracoval neuvěřitelných 60
let, s výjimkou krátkého intermezza v polovině 60. let, kdy jsi dojížděl každý den na
motocyklu na Psychiatrickou kliniku do Brna. Osudově po společné oslavě tvých 85.
narozenin v roce 2017 jsi utrpěl vážný úraz, ze kterého ses k překvapení všech svou
houževnatostí, vytrvalostí a za podpory rodiny a blízkých kolegů dokázal uzdravit.
Slova Eleanor Rooseveltové o tom, že „za každým úspěšným mužem stojí žena“ přesně
vystihují tvoje štěstí, že jsi potkal svou první ženu Vlastu. Ta tě podporovala v odborné práci
a vytvářela ti neocenitelné rodinné zázemí. Poděkování tobě znamená tedy i neoddělitelně
poděkování jí. Stejně tak ti i významně pomáhala maminka tvé ženy, paní Marie Krpelová.
V roce 1961 v Kroměříži se vám narodila dcera Iva a o tři roky později syn Aleš. Je to už 21 let,
co tě žena Vlasta náhle opustila. Další životní cestou tě provázela tvoje druhá žena Elena. Od
tvých dětí máš čtyři vnoučata – Petru, Katku, Tobiáše a Matyáše, od tvých vnuček máš pět
pravnoučat. Ti všichni ponesou ve svém rodokmenu významnou osobnost tvého jména.
Jako celou tvou generaci byl tvůj život ovlivněn minulým režimem, ve kterém jsi dokázal žít a
tvořit s čistým štítem. Padesátá léta jsi strávil v Brně na gymnáziu na Slovanském náměstí a
potom na filozofické fakultě. Sovětská okupace tě zastihla na mezinárodní psychologické
konferenci v Amsterdamu. Následně tě ve Spojených státech přemlouvali k emigraci, ale ty
jsi pevně věděl, že emigrovat nechceš. Byl jsi srdečně zván do mnoha zemí světa a uznáván
zde jako odborník, zejména v USA v Polsku, Německu, Rakousku nebo ve Spojeném
království, kde jsi získal mezinárodní hypnoterapeutickou medaili. V 70. letech tě vyhodili
z brněnské katedry a od tvé kolegyně vím, jak to bylo pro tebe těžké, přestože jsi o tom nikdy
nemluvil. Útočiště jsi po té našel na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde jsi působil více než
třicet let, po revoluci ses stal profesorem a měl možnost působit na další generace
psychologů z akademické sféry. Učil jsi nás, jak se asertivně a ve prospěch své práce chovat i
v méně příznivém systému. Jak předcházet zbytečným konfliktům, ale umět si efektivně říci o
svoje, když to má smysl.
Vzpomínáme na tvou výraznou energii a nadšení, s jakými jsi dokázal oslovit mladé kolegy,
získat je pro studium psychologie. Poprvé jsem tě poznal jako hosta na našem semináři na
fakultě, kdy jsi s námi působivě předvedl psychodrama. A potom na praxi poprvé v Kroměříži,
kdy jsi mi po cestě na oddělení 18b s tvým nezapomenutelným kolem, povídal o nejnovějším
vývoji v psychoterapii z tvé návštěvy konference ve Spojených státech. Tvé živé tempo chůze
i myšlení, které dávalo zabrat i mladším ročníkům, signalizovalo, kolik jsi toho v životě
vlastně dokázal stihnout: na počátku 70. let vyhlášené psychoterapeutické oddělení 18b,
kam se sjížděli pacienti z celé republiky, ale i odborníci a stážisté včetně zahraničních. 47
kurzů hypnózy, kurzy terapie sexuálních dysfunkcí, 15 luhačovických konferencí, dvakrát
hypnoterapeutická, jednou sexuologická konference. Byl jsi též zván a oceňován v zahraničí –
nejvýznamnější byla tvoje stáž v USA na Standfordově univerzitě v roce 1969, odkud jsi
přivezl a rozšířil tradiční přístup v hypnóze.
To vše jsi dokázal srozumitelně a lidsky zprostředkovat mnoha studentům a začínajícím
psychologům, které jsi strhával k neopakovatelným psychodramatickým etudám,
hypnotickým demonstracím, podnětným diskusím a pro mnohé z nich ses stal profesním
vzorem. Kroměříž a její psychiatrický areál se díky tobě stal Mekkou psychologů a
psychoterapeutů z celého Česka, Slovenska i blízkého zahraničí.
Stejně tak budeme s láskou vzpomínat na tvé pracoviště na devítce s jedinečným
hypnotáriem, kde jsme cítili vždy tvou všudypřítomnost a vřelost i v tom, jak jsi nás přátelsky
káral, abychom ti nesahali na tvůj sexuologický kufr. Tvůj poněkud vulgárnější nápis si zde
netroufám opakovat.
Když ses před léty vracel z pohřbu jednoho kolegy, zmínil jsi, že se ti zdály písně na tom
obřadu příliš vážné a smutné. Že ty bys chtěl zahrát něco lehčího, uvolňujícího, jako třeba
Matuškovo Až se můj čas ponachýlí nebo od Petra Spáleného Až mě andělé zavolají k sobě.
Tvoje přání tedy dnes splníme.
Milý Stando, nepotřeboval jsi a nevyžadoval jsi, aby se ti ostatní klaněli. Dokázal sis ostatní
přirozeně získat svou autoritou, entuziasmem, noblesou a lidskostí. Ale právě za to se nyní
teď před tebou chci sklonit. Zůstaneš navždy v našich srdcích a nechť tvé poselství žije na
našem světě co nejdéle. Stando, loučíme se s tebou a děkujeme!
...tento projev sepsal a přednesl dlouholetý člen Sekce pro hypnózu a lektor kurzů Hypnózy PhDr. David Unger dne 4.7.2024 v Kroměříži na pohřbu Prof. Stanislava Kratochvíla CSc…..
